Zpěv a píseň jistě můžeme považovat za nejpřirozenější a nejkrásnější projev člověka. Píseň je potřebná jako vzduch, jako láska, jako vzpomínka. Člověk písní vyjadřoval svůj cit a náladu, radost i žal, lásku ke své vlasti. Odedávna si zpíval sám pro svou potěchu nebo společně s ostatními. Historie pěveckého života v Turnově je od dávných dob bohatá. Ve středověku se provozovala hlavně hudba chrámová, jejíž hlavním nositelem se stala v 17. století literátská bratrstva. Literátské bratrstvo v Turnově mělo velkou vážnost a přední mužové města si kladli za čest náležeti k němu. První počátky světského sborového zpěvu jsou známy již v roce 1859, kdy turnovští úředníci založili mužský sbor Männergesangsverein. Když v roce 1860 byla v Rakousku povolena svoboda spolčování, požádal mužský zpěvácký sbor o povolení zřízení Zpěváckého spolku, jehož účelem bylo „pěstování mužských čtverozpěvů a zpěvů chorálních, což se děje cvičením ve zpěvu, zpěváckými produkcemi a zábavami". České místodržitelství v Praze svým výnosem z 31. 12. 1860 povolení vydalo.
První veřejná pěvecká zábava Mužského zpěváckého spolku se konala 9. března 1861. Protože tímto datem byla zahájena veřejná činnost Zpěváckého spolku, počítáme rok 1861 za rok jeho vzniku. Prvním starostou spolku se stal turnovský poštmistr Josef Hoffmann. Počáteční léta činnosti byla léty velkého nadšení ovlivněného narůstajícím národním životem, i když z uměleckého hlediska byl repertoár ještě velmi chudý a pěvecky nenáročný. Hlavní příčinou byl nedostatek českých sborů a cvičených zpěváků i nedokonalý nácvik bez vhodného nástroje. Veřejné produkce byly hlavně pěvecké zábavy s programem pěveckým i hudebním, zakončené často tancem.
|
Z významných událostí počátečního života spolku byla účast na Sjezdu českoslovanských spolků pěveckých 16. května 1862 v Praze, kde zpívalo 1400 pěvců z Čech a Moravy a účast na slavnosti položení základního kamene Národního divadla v Praze roku 1868.
Podstatné zlepšení činnosti spolku nastalo v 70. letech, kdy spolek přijal české stanovy a do čela Zpěváckého spolku byl postaven MUDr. Vilém Laufberger, který byl starostou spolku až do r. 1898. Na slavnosti Karla Havlíčka Borovského v květnu 1870 přijel spolek do Prahy se svým spolkovým praporem, který navrhl turnovský malíř Jan Prousek.
K zpěvákům mužům se připojily i ženy a 3. července 1870 poprvé veřejně vystoupil ženský sbor. Tím byl položen základ k vytvoření smíšeného sboru. Roku 1872 byl při Zpěváckém spolku založen i orchestr, jehož prvním dirigentem byl Jan Jarý.
Společenský spolkový život v té době a v dalších letech zajišťovala tradiční „Cecilka", každoroční oslava patronky pěvců v den jejího svátku.