Aktuality

Má hvězda-druhá sloka

Má hvězda-druhá sloka

Nové fotky

Vánoční trhy Turnov,Rybovka Sobotka,Rovensko pod Troskami

Velikonoční tajenka

Zkoušky sboru
Zpíváte rádi?
Nezpívejte sami, připojte se k nám
a staňte se naším členem .
Přihlásit se můžete na některém z těchto kontaktů
zde
Zkoušky jsou obvykle každé pondělí
od 19.00 hodin
v hudební škole.
Těšíme se na Vás.
Kategorie: Archív

Jarní koncerty

(fotky a videa)

V pátek 25.5.2012 od 19,00 hodin jsme vystupovali v Lomnickém zámku na Jarním koncertu-svátku hudby, který pořádal PS Bořivoj a KiS Města Lomnice nad Popelkou. Společný koncert  pěti sborů se konal v rámci oslav 150. výročí založení Pěveckého sboru Bořivoj a zúčastnilo se ho přibližně 150 účinkujících.

(Klikni pro zobrazení fotografií 1)

(Klikni pro zobrazení fotografií a videí 2)

Program

Bedřich Smetana   Árie Přemysla Ó, vy lípy z opery Libuše
Antonín Dvořák   Cigánské písně - č. 5 Struna naladěna
Antonín Dvořák   Cigánské písně - č. 6 Široké rukávy
Giuseppe Verdi    Árie Violetty z opery Traviata
Giacomo Puccini  Árie Mimi z opery Bohéma
Bedřich Smetana  Árie Mařenky z opery Prodaná nevěsta
Antonín Dvořák  Árie Rusalky z opery Rusalka
Antonín Dvořák  My cizinou jsme bloudili (duet z opery Jakobín)
Zdeněk Fibich    Jarní romance, op. 23

Přestávka

Antonín Dvořák  Slavnostní pochod
Antonín Dvořák  Polka B dur
Bedřich Smetana Furiant z Prodané nevěsty
Antonín Dvořák  Slovanský tanec č. 4, op. 46
Antonín Dvořák  Slovanský tanec č. 8, op. 46
Bedřich Smetana Česká píseň
Přídavek: Bedřich Smetana Proč bychom se netěšili z Prodané nevěsty

Sólisté: Jana Heryánová - Ryklová (soprán) a Michal Kůtek (bas)

Klavírní doprovod: Bohuslav Lédl

Sbory:

Bořivoj Lomnice nad Popelkou - klub KIS (sbormistryně Zdena Lokajová)

Záboj Dvůr Králové (sbormistr Vít Mišoň, Petr Růžička)

Antonín Dvořák Turnov (sbormistr Bohuslav Lédl)

Hlas Nová Paka (sbormistryně Petra Lukavcová)

Jizeran Semily (sbormistr Jiří Kurfiřt)

Podkrkonošský symfonický orchestr (PSO)

Dirigenti: Bedřich Kameník a Jiří Kurfiřt j. h.

Česká píseň Bedřicha Smetany

Kantáta B. Smetany má zajímavou historii. Když byl Smetana počátkem 60. let 19. stol. v Goteborgu osloven dopisem dr. Ludevíta Procházky, aby komponoval české vlastenecké sbory, rozvzpomněl se na text České písně (1840) katolického kněze Jana Jindřicha Marka, který znal ze studentských let. Texty tohoto básníka s uměleckým pseudonymem Jan z Hvězdy byly zhudebňovány často. Požadavek na komponování vlastenecké sborové tvorby byl dán uvolněním politické situace a bouřlivým rozvojem spolkového a společenského života na všech úrovních. Text České písně to ostatně dokládá. Po monumentální ouvertuře bethovenovské ražby se v 1. části vypráví o zpěvu v chrámu Páně, druhá oslavuje lásku a jaro, ale i „jaro“ vzmáhající se české společnosti, třetí zpěv písní ve spolcích, čtvrtá je apoteózou všech typů české písně, zvláště vlastenecké. Kantátu nesou rysy monumentality i neobyčejného Smetanova smyslu pro dramatičnost, kterou projevil tak geniálně ve svých operách. Je dána už rámem I. a IV. části (smíšený sbor), do něhož jsou v „barevném“ kontrastu zasazeny sebevědomý mužský sbor, který svým charakterem připomíná známé číslo z Prodanky „To pivečko je věru božský dar“, a nesmírně pohyblivý a líbezný ženský sbor se svěžím textem. První verzi napsal Smetana v r. 1860 v Obříství na Mělnicku, kde trávil prázdniny, pro mužský sbor. Zpěvácké spolky byly v ten čas prakticky pouze mužské. Ferdinand Heller byl však již sbormistrem smíšeného pěveckého spolku a dal podnět Smetanovi, jenž v r. 1868 zhudebnil Českou píseň pro smíšený sbor s průvodem klavíru. Heller ho pak realizoval se 400 pěvci 16. května 1870. Smetana se ke skladbě vrátil r. 1878 a opatřil ji ouverturou a orchestrálními mezihrami, čímž ji proměnil v kantátu. Poprvé ji provedl Adolf Čech s divadelním sborem a orchestrem Prozatímního divadla na Žofíně 24. listopadu 1878.


Bedřich Smetana  

Vlastenecky laděnou báseň Jana z Hvězdy zhudebnil Bedřich Smetana poprvé na popud Ludevíta Procházky v roce 1860, tedy za svého švédského pobytu, kdy si začal plně uvědomovat obrozenecká témata, a to jako mužský sbor. O osm let později, tedy v době otevření Prozatímního divadla, jehož se stal dirigentem, zhudebnil text znovu jako kantátu pro smíšený sbor s doprovodem klavíru. Poslední úprava z r.1878 se týkala orchestrálního doprovodu.

Kantáta je členěna do čtyř vět, které vyjadřují jednotlivá témata, jež hudba postihuje. První věta velebí duchovní tvorbu ("Česká píseň slavně znívá, v chrámu Páně, když se zpívá"). Druhá věta je určena pro ženský sbor a opěvuje písně o lásce ("... dívka když o lásce zpívá"). Třetí věta si všímá společenského, spolkového významu písně a hudby vůbec ("Libě česká píseň znívá, když ve spolku se zpívá"). Poslední větou je oslaven vlastenecký význam písně, který byl ve Smetanově době velmi silný. Dodnes má Česká píseň výrazný symbolický ráz a je uváděna při slavnostních příležitostech.

Jan z Hvězdy, vlastním jménem Jan Jindřich Marek 

byl český vlastenecký kněz a spisovatel. Narodil se r. 1803 v Liblíně, vystudoval v Plzni a jako farář působil v Kozojedech a v Královci, kde v 50 letech zemřel. Jeho obsáhlé dílo zahrnuje hlavně básně a povídky. Nejznámější je Česká píseň, která byla hned několikrát zhudebněna.

 

Jarní romance, op. 23, Zdeňka Fibicha

Skladba je typickým produktem novoromantické melodiky „s tajemstvím“, které podtrhuje mistrovský básnický text Jaroslava Vrchlického, s nímž se skladatel přátelil. O Fibichovi se říká, že patřil mezi nejvzdělanější české skladatele. Nepochybně proto ho zaujalo Vrchlického dílo, které čítá na 90 svazků a zabývá se prakticky všemi dějinnými obdobími lidstva. Kmet, „zimní kouzelník“, touží vidět ten báječný svět, „kde v keři ptáče zpívá“ a luzná víla se skrývá v rákosí. Kouzelníkova přítomnost však mění svět, krása „uvadá“. Proto moudře uvolní cestu nastupujícímu jaru a sám si srazí hlavu. Je v tom tajemství života a smrti, zániku a obrody, krásy i její pomíjivosti, nostalgického smutku i jásavé radosti (O vítej, máji milý!). Tajemná piana a dynamické mezihry vytvářejí dynamické kontrasty, tak typické pro romantickou hudbu. Skladba je obtížná, ale uchvátí interprety i diváky svou krásou.

Zdeněk Fibich  

Zdeněk Fibich (1850 - 1900), český hudební skladatel, typický představitel romantismu.

Jarní romance op. 23 na slova Jaroslava Vrchlického byla zkomponována v polovině 80. let 19. století v sousedství symfonie F dur, klavírních Vigílií a melodramat Věčnost, Královna Emma a především nejznámějšího Vodníka. Vrchlického tvorba se uplatnila i v dalších Fibichových skladbách, z nichž nejznámější je trilogie Hippodamie.

Jaroslav Vrchlický - Jarní romance 

(ze sbírky Balady a romance)

Byl jednou jeden kouzelník,
ten v ledném bydlel hradu,
kol pás měl z jíní setkaný
a sněhobílou bradu.

Na hlavě věnec ze smrčin
a z vybledlého kvítí,
a na závoji mlhavém
se křišťály mu třpytí.

Tomu se jednou zastesklo
v podzemní ledné sluji,
i chtěl se jíti podívat,
kam denně mraky plují.

On dávno slyšel o zemi, 
kde v keři ptáče zpívá,
kde v každé řeky rákosí
se luzná víla skrývá.

Kde slunko celý boží den
si nezahalí líce,
kde písní, vůně, hvězdiček
a květů na tisíce.

Vzal do ruky svůj hromný kyj,
v plášť zahalil se úže,
a těšil se, jak přivine
ku zvadlým retům růže.

A těšil se, jak zobjímá
ty víly lehkonohé,
a tak ve sladké naději
již kraje prošel mnohé.

Však běda! jaká proměna!

i slunce před ním zchladlo,
a když vzal kvítí do rukou,
hned jeho dechem zvadlo.

Na řekách led, na zemi sníh,
kam těkavý zrak hledne,
kol jenom poušť, kol jenom smrt
a nikde víly jedné!

Kam vkročil, zas ten starý led,
zas kroupy, sněhy, mrazy,
i rozpláče se kouzelník
a sám si hlavu srazí.

A teplý vánek po poli
zas pohrává si čile,
a z těla kmeta - jaký div!
sněženky vzrostly bílé.

Křepelka volá pod mezí
a v háji sedmihlásek,
a luh, jak by ho posázel,
jest plný sedmikrásek.

A vrkoče si v rákosí
zas proplétají víly -
již smutná zima zhynula,
ó vítej, máji milý!

O našich hostech - sborech a orchestru

Pěvecký spolek Jizeran Semily (1860, sbormistr Jiří Kurfiřt)

Sbor byl založen v roce 1860, r. 1969 přerušil na 20 let činnost a byl znovu obnoven 5. ledna 1989. Od září 1991 se stal sbormistrem spolku klavírista Jiří Kurfiřt, ředitel ZUŠ Semily a držitel Ceny města Semily za rok 2009. Realizoval se sborem a orchestrem řadu mší, kantát, koled, pastorel, ale i skladeb bez žánrového omezení od 10. do 20. století. Spolek spolupracoval s několika profesionálními i amatérskými orchestry a významnými sólisty (např. basista Národního divadla Jaroslav Horáček). Zúčastnil se mnoha festivalů a setkání sborů. Od roku 1989 má na svém kontě přes 300 koncertů a vystoupení ve více než 50 městech a obcích ČR i v zahraničí (Nizozemí, Itálie, Slovinsko, Německo). V roce 2010 uvedl pět rozsáhlých skladeb: dvě kantáty a tři mše, což byl velký kulturní počin. Spolek neúnavně organizuje sborový život v Královéhradeckém, Pardubickém i Libereckém kraji.

Hlas Nová Paka (zal. r. 2000, sbormistryně Petra Lukavcová)

Předchůdce dnešního sboru starobylý Hlasoň inicioval na podnět Fr. Záhorského, jeho člena a dirigenta, zrod První české pěvecké a hudební župy (1890 informační schůzka, ustavující schůze 1891), což byl počin vskutku historický. Novodobý Hlas byl obnoven v r. 2000 ředitelkou tehdejší ZUŠ Mgr. M. Martincovou a RNDr. J. Barešem. Účastnil se provedení České písně B. Smetany sKSOKrM, vánoční kantáty L. Fišera a Missy pastoralis in D V. J. Kopřivy s Filharmonií Hradec Králové. Mimořádným počinem bylo též uvedení díla Missa solemnis F. X. Brixiho (po 200 letech), které nacvičila diplomantka Marie Čančíková-Frolíková. Skladba je nahrána na CD. Po odchodu M. Martincové z Nové Paky vede sbor absolventka PF Univerzity J. E. Purkyně v Ústí n. L. Mgr. Petra Lukavcová z Lomnice n. P., sbormistryně přípravného dětského sboru Masarykovy ZS.

Antonín Dvořák Turnov (1861, sbormistr Bohuslav Lédl)

Zpěváčky spolek v Tůmově se 4. května 1904 přejmenoval na Zpěváčky spolek Antonín Dvořák, neboť s Mistrem udržoval prostřednictvím jeho přítele Aloise Gobla čilé styky. Mistr mu věnoval Čtyři smíšené sbory op. 29 (Místo klekání, Ukolébavka, Nepovím a Opuštěný). V r. 1951 stál sbor u založení Dvořákova Sychrova (pro 1. ročník nastudoval jeho Stabat Mater), místa, kde Mistr u Aloise Gobla pobýval, jednoho z nejstarších hudebních festivalů u nás. Sbor proslul jako interpret Dvořákových skladeb a neúnavný organizátor festivalu Dvořákův Sychrov. Zúčastnil se mnoha velkých projektů s řadou významných těles a sólistů. Dnes stojí v jeho čele mimořádná osobnost turnovského kulturního života, všestranný a pohotový klavírista i organizátor, hudební skladatel a jazzmen Mgr. Bohuslav Lédl, ředitel ZUS Turnov a držitel Ceny města Turnov (2007). Společně se svou ženou Evou, žáky ZUS Turnov a dvěma pozvanými sólisty nastudovali znamenitě Blodkovu operu V studni (2010).

Pěvecký spolek Záboj (1861, sbormistři Vít Mišoň a Petr Růžička)

Původně mužský sbor se r. 1894 sloučil s ženským pěveckým sborem Ludiše a od té doby působí jako smíšený. V období 1. republiky nastudoval Smetanovy opery Hubička a Prodaná nevěsta. O jeho největší úspěchy se zasloužil legendární Josef Židek, jenž vedl sbor 60 let. V r. 2003 ho vystřídal Vít Mišoň, druhým sbormistrem je MVDr. Petr Růžička. S tělesem spolupracovala řada významných umělců, např. basista Národního divadla Eduard Haken. Spolek spolupracuje s německými sbory z Rauenu a Wagenfeldu a koncertoval několikrát v zahraničí (série 8 koncertů ve Francii v r. 1991 a účast na festivalu duchovní hudby v italském Loretu - 1996). Od r. 1994 pořádá vHankově domu pravidelná a oblíbená Setkání pěveckých sborů ve Dvoře Králové, která zakončuje závěrečná zábava.

Podkrkonošský symfonický orchestr (dirigent Bedřich Kameník, Jiří Kurfiřt j. h.)

Podkrkonošský symfonický orchestr je amatérské těleso se sídlem v Semilech, které ve své nové podobě vzniklo v roce 2007. Za pět sezón se PSO rozrostl na zhruba padesátičlenný soubor, ve kterém působí profesionální i amatérští hudebníci ve věku od 13 do 87 let. Většinu jeho členů tvoří studenti středních a vysokých škol a konzervatoří. Na zkoušky se hudebníci sjíždějí každý týden z okruhu sta kilometrů. PSO si klade za cíl poskytovat hráčům i posluchačům přístup k hudbě, s níž by se jinak mohli setkat v živé podobě jen na koncertech velkých profesionálních orchestrů. Základ repertoáru orchestru tvoří romantické a novoromantické skladby 19. století, ale i jiných hudebních období. Poctivá práce (prázdninová soustředění a mimořádné zkoušky) ho rychle katapultovala mezi přední amatérská tělesa Královéhradeckého, Pardubického i Libereckého kraje. Stanice Vltava věnovala orchestru 19. 5. 2012 dvacetiminutový medailon.

Sopranistka Jana Heryánová Ryklová (nar. 1976, MgA.), absolventka HAMU Praha ve třídě doc. Jany Jonášové (2004), muzikální a technicky zdatná zpěvačka, vystupovala již v době svého studia v rolích Mozartovy Zuzanky, Pucciniho Laurety, Verdiho Gildy i Smetanovy Esmeraldy. Ve svém repertoáru má operní, operetní, duchovní, chrámovou i novodobou vokální tvorbu. Věnuje se koncertní činnosti doma i v zahraničí (SRN, Švýcarsko, Itálie, Francie, Španělsko, Slovinsku). Interpretuje díla W. A. Mozarta, C. Francka, G. Rossiniho, J. S. Bacha, G. F. Handela a A. Dvořáka. Vystoupila na Pražském jaru, Pražském podzimu či na festivalu Thum - Taxis, pořádaném v zámeckém prostředí na Loučeni a pravidelně účinkuje na Foesterových dnech v Osenicích. Od r. 2006 spolupracuje s předním německým sborovým dirigentem Bemdem Radochem v Kolíně nad Rýnem, s nímž vystupovala na vánočním turné v SRN. Zpívala ve Svatovítské katedrále na Hradě za vedení dómského varhaníka, kde provedla řadu sólových partů při produkcích domácích i zahraničních sborů. Spolupracuje s dalšími předními varhaníky.

Basista Michal Kůtek (nar. 1966, Mgr.) vystudoval sólový zpěv u Květy Koníčkové-Jonášové na PF Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Věnuje se koncertnímu zpěvu a spolupráci s pěveckými sbory. Vyučuje na ZUŠ v Turnově.

Účinkující chtěli pořadem připomenout legendární koncert ke 120. výročí Bořivoje (6. 5. 1982). Zazněly na něm v tomto sále dvě slavné kantáty: Jarní romance Zdeňka Fibicha a Otvírání studánek Bohuslava Martinů. Věnují jej památce bratří a sester sboru Bořivoj i hostům, kteří jsou už pouze v našich srdcích, ale rovněž těm Bořivojanům a sólistům, kteří slouží sborovému zpěvu dál.





print Formát pro tisk

Komentáře

Přidat komentář >

Nebyly přidány žádné komentáře.